Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ušní, nosní a krční lékařství je jiný název pro otorinolaryngologii. Viz také ucho, nos, lékařství.

Ušní šelest je jiný název pro tinnitus. Viz také ucho.

Ušní maz (lat. cerumen) je měkký, hnědožlutý, voskovitý výměšek (sekret) žláz, které se nacházejí v zevním zvukovodu. Skládá se jednak z odloupaných šupinek pokožky, jednak z nažloutlého sekretu, který je produkován mazovými žlázami a vlasovými folikuly. Ušní maz slouží: jako ochranná vrstvička pro citlivou kůži zevního zvukovodu, k „samočištění“ ucha: obalí totiž nečistoty a prachové částice, které do zevního zvukovodu proniknou, a takto „namazané“ nečistoty jsou pak pomocí chloupků postupně přesunovány směrem k ušnímu boltci, odkud nakonec vypadnou z ucha ven. Zvýšená tvorba ušního mazu nebo nesprávné čištění uší (např. vatovými tyčinkami) může vést k vytvoření mazové zátky, která zevní zvukovod nejen ucpe, ale může také způsobit bolestivý pocit tlaku na ušní bubínek nebo i dočasnou nedoslýchavost. Mazovou zátku by vždy měl odstraňovat lékař – specialista na otorinolaryngologii (ORL); pokusy o vyčištění ušního mazu svépomocí totiž obvykle situaci ještě zhorší, neboť ušní maz je při nich zatlačen ještě více dovnitř zevního zvukovodu. Odvozené přídavné jméno je ceruminální, popř. ceruminózní. Viz také ucho, zevní ucho.

Ušní bubínek nebo jen zkráceně bubínek (lat. membrana tympani) je tenká vazivová membrána, která odděluje zevní ucho od středního ucha. Když se k bubínku dostanou zvukové vlny, způsobí jeho rozkmitání. Vibrace se pak přenášejí na sluchové kůstky ve středním uchu, a ty pak přenášejí vibrační signály do vnitřního ucha. Bubínek je na vnější straně pokryt kůží, na vnitřním povrchu sliznicí. Obrázek: Umístění středního ucha (levá horní část obrázku) a jeho struktura (hlavní část obrázku). (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI:10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29025010) Viz také ucho, zevní ucho, střední ucho.

Ušní boltec (lat. auricula) je viditelná část ucha, která „vyčnívá“ mimo hlavu. Terminologická poznámka: V každodenním životě ušním boltcům zjednodušeně říkáme „uši“. V souvislosti s lékařstvím je však ucho výrazně složitější struktura: ušní boltec je pouze součástí zevního ucha. Obrázek: Ušní boltec. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také ucho, zevní ucho.

Zánět krčních mandlí neboli tonzilitida může mít řadu různých příčin. Původci mohou být bakterie nebo viry. Akutní tonzilitida je označována jako angína. Existuje i chronická tonzilitida, která se vyznačuje přítomností zahuštěného hnisu a často i zápachem z úst. Viz také zánět, mandle.

Krční lordóza je označení pro normální zakřivení krční páteře směrem dopředu. Viz také lordóza, krční páteř.

Krční páteř je první z pěti oddílů páteře (počítáno odshora). Krční páteř je tvořena sedmi krčními obratli, které jsou označovány (shora dolů) zkratkami C1 až C7. Pro zdravou krční páteř je typická mírná krční lordóza. Viz také páteř, hrudní páteř, bederní páteř, kost křížová, kostrč.

Krční nervy (nervi cervicales) jsou míšní nervy, které vycházejí z krční části míchy. Krční nervy jsou označovány jako C1 až C8, všechny jsou párové a jsou součástí periferního nervového systému. Viz také nervy, míšní nervy, periferní nervový systém.

Krční obratle (lat. vertebrae cervicales) jsou nejmenší a nejlehčí obratle v lidské páteři. Krčních obratlů je celkem sedm a jsou označovány (shora dolů) zkratkami C1 až C7. První dva obratle – atlas (C1) a čepovec (C2) – se od všech ostatních obratlů poměrně výrazně liší: není mezi nimi meziobratlová ploténka a mají jedinečnou strukuru i funkci (otáčení hlavou, přikyvování apod.). Ostatní krční obratle (C3–C7) již vykazují charakteristické znaky. Viz také kostra, páteř, obratle, hrudní obratle, bederní obratle, atlas, čepovec.